O nás-jak to všechno začalo

     Již od dětství mám ráda zvířata a nejvíce psy, toužila jsem dlouho po vlastním pejskovi a bylo mě jedno jakého plemene, nebo i křížence. V roce 1969 vyšel Atlas plemen psů, kde se mi velice líbil Vlčí špic. V roce 1973 jsem dostala konečně vlastního psa, dlouhosrstého jezevčíka s průkazem původu. Absolvovala jsem i Myslivecké zkoušky a naučila se připravit psy na barvářské zkoušky. Později jsem se věnovala chovu jezevčíků trpasličích dlouhosrstých a hladkosrstých, a to až do roku 2010, kdy odešli dva poslední veteráni do psího ráje.

     V roce 1983 jsem si také pořídila vlkošedého Aljašského malamuta a od roku 1988 se věnuji chovů Samojedů. Před několika lety jsem začala přemýšlet, jaké malé plemeno si pořídit , hlavně takové co nemusí absolvovat pracovní zkoušky.

     Volba padla na malé bílé špice jako zmenšeninu samojedů. Moji přátelé od samojedů označují malé bílé špice za samojedí bonsaje. Prvním bílým špicem byla Cornelie (Neli) z Lejancu, druhým byla o rok později černobílá strakoška Zorinka z Lejancu, která více narostla a je špicem středním. Z prvního vrhu po Nelince jsem si nechala psa Alánka a fenku Anetku. V létě roku 2008 přibyla do rodiny malá krémová Zina, sestra Zorinky. Na konci roku 2008 jsem se ujala malého bílého 6,5 letého psa Claudiuse Vyzel, kterého chtěla dát původní majitelka po rozvodu, do útulku. Tento pes byl již chovný a má velice dobrý původ a tak se stal výborným partnerem pro mé bílé fenky. Začátkem roku 2009 jsem náhodou získala z Německa dvě trpasličí bílé fenky, sestry Terra a Tessu vom Urlbach. Ve stejně době jsem také vyzvedla v Praze na městské policii psa Japonského špice-Simona. Jak se později ukázalo patřil cizincům kteří dříve pracovali a Koreji, kde psa koupili pro malého syna. Když se přestěhovali do Prahy, pes jim začal utíkat. Nakonec se rozhodli, že bude pro psa lepší když ho nechají u mě, mezi psy. Smůla byla, že jeho rodokmen se jim ztratil při stěhování z Koreje s několika zavazadli. Jako laici si bohužel ani nepamatovali název chovatelské stanice odkud Simon pochází, ani jeho jméno podle rodokmenu. Pracovníci sekretariátu Korejské kynologie neprojevili žádnou snahu pomoci, podle čísla čipu zjistit u kterého chovatele se pes narodil, údajně takovou evidenci nevedou! Rodokmen mu nakonec vystavila ČMKU v pomocném registru. Přesto se budu snažit i nadále dopátrat se Korejských chovatelských stanic Japonských špiců a původu Simona. Dalším přírůstkem do smečky je syn Zorinky, také střední strakoš ze zahraničního krytí. Claudius Jamamba. Také zde opatruji malou hnědo-bílou strakošku Indii vom Urlbach, importovanou z Německa, která není v mém majetku. Moje je její bílá dcera jmenovkyně w-Stáňa z Lejancu. Posledním přírůstkem je syn Anetky,bílý trpaslík Damián Jamamba. Osud rozhodl jinak a tak kromě původně jen plánovaných malých bílých tvoří smečku i další barevné i velikostní rázy špiců. Možná, že jednou budu mít doma i toho kdysi obdivovaného Vlčího špice nebo ale spoň vlkošedého.